Integrativní psychoterapie
Integrativní psychoterapie, kterou u nás učíme, cílí na účinnou změnu chování, myšlení, prožívání a vztahů klienta. Hlavním prostředkem komplexního sebezkušenostního výcviku je znalost procesů změny a metateoretický rámec. Cílem je personalizovaná psychoterapie šitá na míru potřebám klienta.
SKÁLŮV INSTITUT
Klíčové aspekty
integrativní psychoterapie
Individualizovaná (personalizovaná) léčba
Namísto striktního dodržování jednoho teoretického přístupu se integrativní psychoterapie zaměřuje na přizpůsobení léčby specifickým potřebám, osobnosti a preferencím klienta. Tento personalizovaný přístup vychází z faktu, že žádný terapeutický přístup není účinný pro každého.
Zaměření na terapeutický vztah
Stejně jako v mnoha jiných terapeutických přístupech má terapeutický vztah mezi terapeutem a klientem v integrativní psychoterapii zásadní význam. Vztah důvěry a podpory klienta poskytuje základ pro terapeutický proces.
Holistická perspektiva
Integrativní psychoterapie bere v úvahu propojenost různých aspektů života jednotlivce, jeho myšlenek, emocí, chování, vztahů a vnímání těla. Tato perspektiva si klade za cíl oslovit celou osobu spíše než se zaměřovat pouze na izolované symptomy.
Orientace na řešení problémů
Integrativní psychoterapie je orientovaná na řešení problémů. Terapeuti spolupracují s klienty na identifikaci jejich cílů, výzev a silných stránek a poté vybírají nejvhodnější techniky pro usnadnění růstu a změny.
Flexibilta
Terapeuti praktikující integrativní psychoterapii pružně přizpůsobují svůj postup na základě vývoje klienta, zpětné vazby a měnících se okolností. Tato dovednost může být zvláště výhodná při práci se složitými nebo náročnými případy.
Eklektický přístup
Integrativní psychoterapie čerpá z mnoha terapeutických přístupů, jako jsou mimo jiné psychodynamické, kognitivně-behaviorální, humanistické a zážitkové terapie. To umožňuje terapeutům vybrat techniky a strategie, které nejlépe vyhovují konkrétní situaci a obranným mechanismům klienta. Zejména v psychoterapii různých typů závislostí a v psychoterapii traumatu obvykle tzv. čistý přístup nebývá efektivní.
Integrace technik
Integrativní terapeuti mohou vědomě používat kombinaci technik z různých terapeutických přístupů v jednotícím rámci teorie změny.
Co je integrativní psychoterapie?
Integrativní psychoterapie je psychoterapeutický směr, který kombinuje techniky a poznatky z různých terapeutických modalit. Jde o holistický přístup, který se snaží přizpůsobit terapii individuálním potřebám klienta. Cílem integrativní psychoterapie je poskytnout komplexní a flexibilní rámec pro řešení široké škály psychologických a emocionálních problémů.
Výhrady vůči integrativní psychoterapii
Integrativní psychoterapie má jako každý terapeutický přístup své příznivce i odpůrce. Některé výhrady a námitky vůči integrativní psychoterapii zahrnují:
Nedostatek teoretické koherence: Jednou z běžných námitek je, že při pokusu o integraci více teoretických perspektiv může integrativní psychoterapie postrádat jasný a konzistentní teoretický základ.
Ve Skálově institutu stavíme na psychodynamickém přístupu, transakční analýze, procesech změny a to vše v metateoretickém rámci , což zajišťuje konzistentní přístup.
Kompetence terapeuta: Integrace různých terapeutických přístupů vyžaduje hluboké pochopení každého přístupu a schopnost je vhodně aplikovat, což může při nedostatečné erudici vést k neúčinným nebo povrchním zásahům.
Ve Skálově institutu klademe důraz na studium a ověřování nabytých znalostí.
Psychoterapie jako přílišné používání různorodých psychoterapeutických technik bez komplexního pochopení potřeb klienta. Termín „integrativní“ může být někdy používán jako zástěrka pro terapeuty, kteří ve skutečnosti praktikují eklektickou terapii bez jasné integrační strategie.
V nácvicích dovedností a v supervizích důsledně učíme efektivní načasování terapeutické intervence.
Složitost: Proces integrace různých teoretických pohledů a technik může být složitý a časově náročný. To nemusí být vhodné pro všechny klienty, zejména pro ty, kteří hledají přímočařejší nebo cílenější intervence.
Jsme si vědomi, že ani integrativní psychoterapie není pro každého. Souhlasíme s tím, že proces integrace klade zvýšené nároky na frekventanty výcviku. Nicméně v praxi vede k usnadnění orientace v terapeutickém procesu.
Nedůvěra v odbornost absolventů výcviku, která vychází z přesvědčení, že integrace v psychoterapii znamená odbornost ve více terapeutických přístupech současně.
Komplexní sebezkušenostní výcvik v integrativní psychoterapii skutečně vyžaduje disciplínu a sebeorganizaci frekventantů. Nevychováváme odborníky ve více přístupech, ale v přístupu metateoretickém. Flexibilita přístupu může být výhodná zejména pro klienty s různými potřebami a preferencemi. Jako u každého terapeutického přístupu, účinnost integrativní psychoterapie do značné míry závisí na dovednostech a výcviku terapeuta, na souladu mezi přístupem a potřebami klienta a na celkovém terapeutickém vztahu. Prokázalo se, že většina psychoterapeutů v průběhu své praxe obohacuje svůj základní psychoterapeutický přístup o další specializační metody a výcviky.
